S Tyslíky v Českosaském Švýcarsku

"Království písku, mořem a zemskou přitažlivostí stlačeného. Není barvy, kterou by nemohl mít písek jetřichovických stěn. Od černé, pokryté stářím, po zářivě bílou na odlomených stěnách. Mezitím žluť a oranž lišejníků, červeň a hněď železných růží, zeleň mechových prvoklíčků. Brunátně fialová barva vlhkých průrev. Písek všude. Usínáš-li za tiché noci pod převisem, slyšíš, jak z čela stěn jemně prší písek, jakoby kdosi zlehka našlapoval nocí. Písek se sype do suchého bukového listí. To hlodá čas a pojídá skály"             Miloslav Nevrlý

Moje milovaná Zadní země...

Tyslíci jsou velcí organizátoři. Uspořádali tak "rodinné" víkendové setkání v Kyjově v ČS Švýcarsku. Na Kyjovské terase se nás sešlo požehnaně. V pátek jsme se seznamovali a užívali si pohostinství penzionu. V sobotu jsme se přesunuli na Mezní louku a vydali se po červené do "turistova" na Pravčickou bránu. Cesta měřila 6 km a poctivě ji všichni uťapali (i ti, kteří měli kočárky!). Na vrchu u Pravčické brány jsme si odpočali, napojili pejsky i sebe a udělali tradiční okruh a fotografie. Cestu zpět si někteří zkracovali po silnici a auty, my šlapali poctivě stejnou cestou zpět. Do Kyjova jsme dorazili uťapkaní a šťastní, že už jsme tam. Zaslouženou odměnou byla skvělá večeře.

V neděli jsme se už rozdělili. Někteří museli brzy zpět domů, jiní volili pohodlnější kočárkovou trasu Kyjovským údolím. My jsme s Šeďáky vybrali cestu Pavlíniným údolím z Jetřichovic do Rynartic a pak kamennou stezkou zpět. Cesta vedla údolím Chřibské Kamenice a tak měli pejsci dostatek vody a osvěžení. Navíc zde nebylo tak moc turistů a mohli běhat víceméně navolno.

Po návratu jsme si dali ještě prima oběd v hospůdce a jakmile jsme dosedli pod slunečníky, začalo pršet. Skvěle načasováno.

Domů jsme dorazili unavení a plní zážitků.

Děkuji tímto Tyslíkům a všem dalším souputníkům, že jsme s nimi mohli být.

Za fotografie díky Pavlovi a Zuzce