Cikorka vodáckým psem!

Na "velkou" vodu v červenci s námi Cikorka ještě nejela. Ale zasvětit ji do tajů vodáckého řemesla bylo potřeba. Vypravili jsme se tedy s kamarády na jednodenní plavbu po Berounce. Počasí nám přálo a Cikorka zažila mnoho svých "poprvé".

• Poprvé jela vlakem a byla naprosto vzorná a šikovná! Třeba vyčůrání na travičku vedle nástupiště těsně před příjezdem vlaku je opravdu majstrštyk :-).
• Poprvé byla v novém městě a kráčela statečně rušným centrem Berouna. Hned před nádražím se opět vzorně vyvenčila, takže supééér. Chůze na vodítku parádní :-).
• Poprvé šla přes velkou lávku nad řekou. Pod nožičkama měla kovovou mříž, takže bylo vidět až dolů na vodu a kačeny. Prtě šlapalo zkušeně jako mazák a až ke konci lávky zjistilo, že se dá koukat pod sebe. Chvilka nejistoty, ale pak jistým krokem hurá dál!
• Poprvé v lodi. Ne, netvářila se šťastně. Jako každý můj pes poprvé v lodi. Ale byla hodná, nikam se nesápala, nevystupovala, nic neničila, neběhala sem tam a nepanikařila. Seděla a ležela jako přibitá. Po zastávce na oběd už byla veselejší, nechala se hladit a krmit dobrůtkami a plavbu si začala užívat :-).
• Poprvé v restauraci, kde byl obrovský frmol. Vzorně ležela pod stolem a usnula únavou. Nežebrala, nikam neskákala, nic neničila a nepletla se pod nohy obsluze ani nám :-).

A jak to na vodě vypadalo? Vyrazili jsme autem do Zadní Třebaně, kde jsme přestoupili na vlak doslova v čas příjezdu ;-). Vlak měl naštěstí pár minut zpoždění, takže jsme ho stihli ;-) Tímto děkuji Českým drahám, že jizdní řády až tak neřeší. Ve vlaku jsme se uvelebili a kochali pohledem na řeku, kudy pojedeme. V Berouně jsme vystoupili na nádraží a rozdělili se na skupinu A - já s Coudym a Cikorkou a skupinu B (Broučci a Áňa). Skupina A vyrazila přes město do kempu pro loď a skupina B k řece nafouknout Scouta a nalodit se. 

Lodičku jsme převzali, Cikorku naložili a překonali jez, který nás dělil od kamarádů ze skupiny B. Následovala klidná plavba krásnou krajinou a děsně špinavou řekou :-). I přes velké vedro moc nelákala ka koupání (když to srovnám s křišťálovou Ohří). V Srbsku jsme zakotvili na obídek. V restauraci bylo narváno, ale nakonec se jeden velký stůl uvolnil a my si dali pořádnou baštu. Pak jsme pokračovali dál kolem Křivoklátu až do Zadní Třebaně. Zde bylo potřeba znovu překonat jez a pak už jen odevzdat loď a hurá zpět k autu. Cikorka byla úplně ucaprtaná a v autě se stočila do klubíčka a celou cestu prospala. 

Kamarádi, moc vám děkuji, že jste byli při Cikorčině první plavbě a že jste ji pomohli uskutečnit!